Spořitelna

Málokdo z nás si nejspíš v letech privatizace a prodeje spořitelny uvědomil, k čemu právě dochází. Když si odmyslíme finanční stránku věci a ostatní souvislosti, měl by nás po tolika letech upozornit alespoň základní slovní význam.

Bankovní ústav se ze státního sektoru přesunul do soukromých ZAHRANIČNÍCH  rukou, ale název ČESKÁ mů zůstal. Přestože slovo české je buď místopisný název nebo označení pro český produkt apod.

Tím pádem dochází neustále a dnes a denně ke klamání zákazníka, což jsou čeští občané. Slovo česká má silnou vibraci, nezapomínejme na to.

Snad by to ani nemuselo vadit (nabo jak komu), kdyby nedošlo k jedné veřejné události.

Tento zahraniční bankovní ústav (s přivlastněným domácím názvem) se rozhodl "obsloužit" náš sociální systém prostřednictvím S-karet a tím se nejen obohatit na financích, které odevzádáváme ze sociálních pohnutek. Ale zároveň by získal i přístup k informacím o příjemcích sociální výplaty. Proč by toto zahraniční subjekt měl získat?

Naštěstí nad námi bděla ochranná ruka a projekt skončil.

Spořitelna se hájí, že prodělala a že bude chtít náhradu škody. Opravdu na to má nárok?

Nebylo její jednání v rozporu s dobrými mravy, tedy že ji něco takového nemělo ani napadnout?

A není rověž užívání názvu *česká* v rozporu s dobrými mravy? Což takhle to dotáhnout do konce a tento přívlastek tomuto subjektu odejmout?