Restituce

Zákon uložil České republice a tím i jejím občanům vyrovnat se s církvemi. Děj založený na údajně historických faktech.

Pro řadu občanů ovšem tímto vznikl problém svědomí.

Předmětem činnosti těchto organizací je totiž duchovní oblast, která je velmi těžko uchopitelná. Ovšem ne neviditelná, jak by si někdo mohl myslet. Říká se po ovoci poznáte je.

Řekněme si tedy několik bodů, které by pomohli v orientaci.

Budeme brát stát a jeho úředníky jako "mravně na jiné úrovni" než představitele církevních organizací "kteří znají boží záměr" a tudíž dle něj i jednají.

Jestliže je předmětem zákona odloučení církve od státu, proč toto neudělala ona vzdělanější a mravně dokonalejší organizace sama již dávno. Proč tímto procesem nepoučila obyvatelstvo o chování k půdě a k majetku. Vždyť již dávno mohla sama vyčlenit nemovitosti nutné k její činnosti na základě dostupných informací, tyto spravovat a ty které nepotřebuje nebo nedokáže obhospodařit, ponechat národu, potažmo státu.

Proč si vynucuje vydání veškerého majetku, i toho, který dozajista nebude a nedokáže spravovat, ale obratem ruky ho prodá. To je chování běžné firmy, ne organizace s vyšším posláním a napojením na vyšší moc. Proč se domáhá nemovitostí na Pražském hradě?

Česká vláda má poněkud problém uzákonit přesnou definici pojmu lichva. A tak se to stále ponechává volně....

Proč duchovně vzdělaný člověk neřekne jasně a nahlas, že lichva je vše, kde zisk přesahuje 15%? A že člověk, který usiluje o Boží přízeň to ctí a dodržuje i bez ustanoveného zákona, protože na tom závisí podoba jeho života? Toho současného i toho budoucího?

A tady se dostáváme k jádru věci. Proč platit organizaci, která popírá základní princip života, a to sice vývoj lidské duše prostřednictvím různých životních zkušeností v řadě životů? Má snad člověk přispívat na lež jenom proto, že ji někdo opakuje tak dlouho, že tomu snad i sám věří?